Pokus o menší recenzi opery Nagano. Hmm..
Tak v první řadě nejde moc o operu. Scénická hudba je relativně sporadická a až příliš moc doplňková. Hudbu si na Naganu prostě člověk neužije. Nicméně, i tak to zážitek je. Jde v podstatě o divadelní, místy i taneční představení, alternativního moderního stylu. A zábavné to celkem je. Celkem vtipně zpracovává některé až příliš mediálně známé situace z onoho turnaje a k tomu přidává něco navíc.

Děj o třech třetinách je v krátkosti následující:
Dějství první:
zábavné intro, poté divadlo na téma nejistota (třeba Jágrova), příprava. Vše vrcholí obřadem „vysvěcení“ hlavní zbraně – brankáře Haška. Slogan „Hosanna, máme Hašana“ nebyl špatnej.
Dějství druhé:
Dle mého názoru nejlepší. Zápasy. Počínaje čtvrtfinále z USA přes nájezdy s Kanadou až po finále. Vtipné a pěkné, zejména taneční zpracování.
Dějství třetí:
Tady se autor vyřádil. Téma narození Hniličkova dítěte osudové Japonce. Přílet hokejistů a vyvolávání „Hašek na hrad!“ načež se objevuje Jaroslav Hašek a Švejk, který zpívá dobře párminutový monolog přímo z knihy a pak se odklidí. To bylo dobrý :). Pak opera končí spíše v klidnějším duchu.

Shrnuto a podtrženo, je to hodně zajímavý počin. Už proto to za to stojí. A přesto již uvedené zklamání z hudby je to docela dobré komediální představení.

Nakonec link na video s pár televizními momenty z Nagana – tenkrát to byla pohoda sledovat, i když to video je trochu moc, až trochu kýč. A o tom ta opera asi taky je, takovej zábavnej pohled (nebo aspoň pokus o to) na pěknou, ale trochu až moc zprofanovanou událost…